Přijeli jsme do Šaštína s manželkou z Brumovic na kole a byla to naše malá soukromá děkovná pouť.

Při kázání kňez mluvil o chlapci, kterého se kněz zeptal „Co jsi dnes sem přinesl“ a on odpověděl „přinesl jsem sebe“. My dva jsme si shodně, ale přitom každý sám na tuto otázku odpověděli –přinesli jsme poděkování za naše děti.  Toto poděkování se vztahuje k události staré 25 let. Tehdy jsme si plánovali a začínali žít náš společný život. V roce 1988 se nám narodil první syn, pak jsme zahájili stavbu rodinného domu a v roce 1990 jsme plánovali početí dalšího dítěte, tak aby po dokončení stavby manželka pokračovala v mateřské dovolené a byla doma s dětmi. K našemu překvapení se početí dítěte několik měsíců nedařilo a začali jsme být nervózní, zda práce na stavbě nepoškodila manželčino zdraví. A tak jsme odjeli na konci července 1990  do Šaštína na malou dovolenou, abychom si odpočinuli od práce na stavbě a všech dalších povinností. Při procházce po Šaštíně jsme zašli do Baziliky podívat se a pomodlit. Bazilika se opravovala a uvnitř bylo lešení, možná tam byl i zakázaný vstup. Přesto jsme vnitřek prošli  a u jednoho z oltářů bočních kapliček byla spousta děkovných lístečků za pomoc  k narození dítěte. Když jsem to četl, napadlo mě, že by Sedmibolestná panna Marie mohla  pomoct i nám. A tak jsem ji poprosil a přitom jsem si myslel, aby byly raději děti dvě než žádné. Nikomu jinému jsem se s touto prosbou nesvěřil. Bylo to jen moje přání.

Za měsíc manželka zjistila, že je asi těhotná, což se při následné prohlídce potvrdilo a při další prohlídce jí lékař oznámil, že čekáme dvojčata. Všichni byli překvapení, že budeme mít dvojčata, jen já jsem věděl proč. Manželce jsem se potom pochopitelně svěřil. Byli jsme šťastní, že budeme mít tři děti. A tak se nám 6. května 1991 k prvnímu synu Zdeňkovi,  narodili dcera Veronika a syn Marek. Letos oslavili 24. narozeniny a my s vděčností vzpomínáme na pomoc, které se nám dostalo od Panny Marie Sedmibolestné.

Naše cesta do Šaštína nám přinesla nejen krásný zážitek ze mše svaté v překrásné Bazilice. Začalo to naším příjezdem, kdy přesně po zastavení u Baziliky se rozezněly zvony, které zvaly na mši svatou a také náhodné setkání s kňezem po mši svaté, bylo vyvrcholením naší návštěvy v Bazilice.

Pochopitelně dobrý pocit jsme měli i z našeho sportovního výkonu, kdy manželka poprvé v životě, a to ve svých padesáti letech, ujela více než 100 km za jeden den. Překonala sama sebe a byla ráda, že to dokázala.

 Ještě jednou děkujeme za krásný zážitek.

S pozdravem

 Stanislava a Zdeněk