Tak se opět rok sešel a já se mohl po loňském vynechání (z důvodu pěší poutě do Santiaga) těšit na mužskou pěší pouť ze Senice do Šaštína, cca 20 km. Když jsem se poprvé setkal v roce 2019 na pěší pouti do Czestochowe s farníky ze Šaštína a Trnavy, kde nás duchovně vedl páter Mirek, zanechalo ve mě toto společenství tak ohromnou stopu, že jsem se na každou další návštěvu a případné setkání s těmito poutníky v Šaštíně vždy velmi těšil. Taky mě i Panna Maria Sedmibolestná vstoupila do srdce a ja cítil volání k setkání s ní. I u této dnešní poutě to nebylo jinak. Sice jsem byl po noční službě a počasí v Bratislavě ráno nevypadalo nijak poutníkům přející. Ale já byl připravený jít za každého počasí. A nakonec se ukázalo, že nás nebeská Matka má asi opravdu ráda, protože nám i s pátrem Gregorem připravila počasí naprosto fantastické. Já samozřejmě odjel bez klobouku a slunečních brýlí a teď večer cítím, jak jsem si pěkně připekl hlavu. Ale to patří k oběti i k samotné pouti. Závěrem bych rád poděkoval pátru Michalovi za nádherné duchovní vedení a povzbuzení a samozřejmě také všem spolupoutnikům za nezapomenutelnou atmosféru. Opět si odnáším z tohoto dne srdce naplněné radostí.

Alois Karpísek